Můžu to dělat?

Častá otázka těhulek hlavně těch čekajících první miminko. Ze svého okolí slyšíte samé  ,,neměla bys tohle”, neměla bys tamto”. ,,Ty ještě běháš… cvičíš”? ,,Nedři se” a tak dále.

Jste zmatená, co vlastně můžete? Nejste sama, slyšíme to všechny ;). Já už moc neřeším, co kdo říká. Poslouchám svoje tělo a věřím tomu, že mi řekne, jestli už má dost;). Protože vím, jak to chodí, vytvořila jsem online kurz Půlhodinky pro maminky a sepsala eBook Těhotenství s nadhledem aneb 5 témat, nad kterými přemýšlí každá těhulka. Obsahují odpovědi na otázky, které trápily nejen mě, ale také těhulky v mém okolí. Je plný obrázků, videí a také lekcí s cvičením.

Co je ale nejdůležitější, do všech svých aktivit jsem se snažila zakomponovat tenhle JEDEN JEDINÝ CVIK >>

Při prvním těhotenství jsem se bála, při třetím ne..

Ale taky jsem si to při prvním těhotenství zažila. Byla jsem zvyklá cvičit, běhat, hrát badminton a squash a hlavně vést lekce jumpingu. No umíte si představit, že bych s pupkem jumpovala? 🙂

Tehdy jsem si to představit neuměla, ale teď už ano :-). Tenkrát jsem skončila hned, jak jsem zjistila, že jsem těhotná. Bála jsem se těch dopadů a odrazů. Při druhém těhotenství jsem vydržela jumpovat déle a hlavně jsem vedla lekce pro děti skoro do druhého porodu.

S badmintonem jsem sekla přeci jen trochu později, tam už jsem zkoušela své hranice, protože mi ,,nehrozilo“ žádné nebezpečí. Hrála jsem dokud, jsem cítila, že na to mám, ale postupně jsem vnímala, že jsem línější a pomalejší, tak jsem to nechtěla kazit spoluhráčům. 

To stejné jsem vnímala teď při třetím těhotenství. Jednou týdně jsme chodili hrát beach volejbal. Ve třetím měsíci jsem ještě odehrála turnaj. Pak se mi vykulilo břicho a sledovala jsem, že už nejsem schopná se hecnout a zabrat. Bylo mi líto spoluhráčů, nechtěla jsem jim to kazit, protože se na mě báli i smečovat, tak jsem hlavně kvůli nim skončila, nebylo to kvůli mě.

Co se týká běhání, to mi přestalo být příjemné v pátém měsíci. Začalo mě tahat břicho a po doběhnutí jsem cítila lehce i záda. Běh jsem tedy vyměnila za nordic walking, o němž jsem napsala článek. Docela mě chytnul. Kromě toho, že cítím, jak maká zadeček, zabírají hodně i paže, navíc mě nebolí břicho, ani záda. 

Ani nevíte, jak jsem se proklínala, že jsem si je teď  s sebou nevzala na wellness víkend, který pravidelně pořádáme s CK Fit a kde píšu tento článek. Včera jsme byli na horské túře a v 26. týdnu jsem ušla 13 km.

Během tohoto víkendu jsem vedla čtyři lekce pilates a jiného rehabilitačního cvičení cvičení. Jsem ráda, že jsem to zvládla, byl to trochu stres. Tenhle víkend byl naplánovaný  už půl roku dopředu a mezitím jsem otěhotněla. Takže se mohlo cokoli pokazit.

Udržujte se v kondici 

Protože udržet se v těhotenství fit je velmi důležité. Nejen pro porod jako takový, ale také pro opětovné získání formy po porodu a pro psychickou pohodu v těhotenství. Když jste zvyklá sportovat, může s vámi otěhotnění pěkně zamávat. Nejen, že jste se buď konečně dočkala nebo to bylo překvápko, ale mění se vám tělo, cítíte se všelijak a roste ve vás člověk, kterému nechcete ublížit.

Ale těhotenství není nemoc 😉 a pokud probíhá fyziologicky, což znamená, že jste vy i dítě v pořádku, pak není důvod se v pohybu příliš omezovat. 

Bylo prokázáno, že pohybová aktivita do 81% maxima se v žádném případě neprojeví negativně. Doporučuje se cvičení o střední intenzitě, pětkrát týdně v délce trvání 30 – 45 minut. Vhodné jsou jak aerobní aktivity, tak i posilování s menší zátěží a větším počtem opakování. (Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity, Máček a Radvanský).

To znamená, že vy, které jste zvyklé na pravidelnou pohybovou aktivitu se jí určitě nevzdávejte. Pouze vnímejte své tělo a respektujte jakékoli signály, že už to stačí. Samozřejmostí je opatrnost při možných pádech nebo nárazech, zvláště u méně zkušených v tom konkrétním sportu.

Takže běhejte, tančete, hrajte, co vás baví, dokud Vám to tělo dovolí ;), neupírejte si aktivity, pokud se na ně cítíte;). Můžete vyzkoušet skupinové lekce pro těhotné, které většinou někde v okolí najdete. Nebo se můžete přidat do mého on-line kurzu Půlhodinky pro těhulky.

S čím souhlasím je, že bychom se neměly dřít, ve smyslu jako nosit těžké věci. Sama si myslím, že jsem si při druhém těhotenství udělala kýlu. Měla jsem dvouletou dceru, takže asi ani není divu ;). Pokud máte starší dítko, snažte se ho nenosit, většinou má nožičky, takže za vámi může přijít, vylézt vám na klín nebo si vylézt na židli, či do postýlky samo ;). O kýle a diastáze si můžete přečíst v tomto článku.

S těmi staršími sourozenci a jejich netahání ještě souvisí jedna věc a to, jak jim vysvětlit, proč něco nemůžete. Doporučuju jim neříkat, že tohle a tohle nemůžete kvůli miminku.

Nenáviděla jsem, když někdo Marušce říkal: ,,Nelez po mamince má v bříšku miminko.“ Chudák dítě, čeká sourozence, ještě ho ani nezná a už kvůli němu nemůže s maminkou dělat, co by rádo. Zkuste si najít jinou výmluvu, třeba že vás bolí záda nebo prostě nechcete nebo cokoli, je ne, že za to může ještě nenarozený sourozenec.

Co když jsem před těhotenstvím nesportovala?

Pokud nejste zvyklá sportovat, pak těhotenství není zrovna doba, kdy byste měla začít s vrcholovým sportem. Ale to neznamená, že nemůžete začít s procházkami, či lehčím cvičením, ideálně pod dohledem. Prostě se poslouchejte a do ničeho se netlačte.

Co mám zkušenost, tak ty které zrovna moc nesportují, mají lehčí porod ;). Na druhou stranu ale jim pak trvá déle vrátit se po porodu zpět do původního stavu. Všechno má své pro a proti.

Tak si do toho nenechte příliš kecat, řiďte se sama sebou a hlavně si to vaše těhotenství zkuste užít.

Vaše Markéta z REHABE