,,Volný“ čas v porodnici můžete využít aktivně

Porod byl rychlý a musím říct, že jsem si ho tentokrát vědomě prožila a vlastně i užila. Hned po něm mi na břiše přistála naše holčička. 

Během bondingu, jak se říká tomuto uložení miminka na maminku tělo na tělo, by mimčo do půl hodinky mělo začít šplhat k mámině prsu, najít bradavku a začít sát. Tento malý zázrak se opravdu stal a díky manželově pomoci, tak jako u starších dětí se i Anežka přisála.

Leželi jsme tam spolu něco přes hoďku, pak už jsem začala mít roupy. Chvíli na to se přišli postarat o Anežku, změřit ji, zvážit a zkontrolovat. S naším souhlasem ji odvezli umýt.

Já si mezitím zabalila svých pět švestek, rozloučila se s manželem a vyrazila se ubytovat. Naštěstí jsem dostala jednolůžak. Po předchozích zkušenostech jsem si chtěla užít klid.

V zápětí mi dovezli naši malou larvičku, která spokojeně chrněla. První den vypadala, jako spavé dítě, ale to asi jen kvůli tomu jak byla unavená.

Hlavní cíl pobytu v porodnici

Při každém zaplakání jsem ji hned přikládala k prsu, abych se rozkojila a ona hezky sála. Takže jsme kojily každou chvilku. To je podle mě v porodnici hlavní cíl – KOJIT, KOJIT a zase KOJIT. Žádné po dvou hodinách, ale jakmile vidíte jazýčkovou ruličku nebo ruce v puse.

Vždy po kojení jsem si mateřským mlékem potřela bradavky, aby se hojily případné ranky a v porodnici jsem nosila formovače od Medely, aby mi bradavky větraly a nelepily se na noční košili. Formovače lze umístit do podprsenky. Tyto silikonové chrániče mají větrací otvory a to jsou pěkné potvory. Když se předkloníte vytéká jimi mléko, tak jen varuju předem. Pokud bradavky přeci jen popraskají, mažte je krémem na to určeným.

Dvakrát denně jsem si masírovala prsa olejíčkem na kojení, abych podpořila nastartování laktace, což se druhý den povedlo. 

Nechápu, jak někdo může říkat maminkám, že správné kojení nebolí. Prostě to na začátku BOLÍ, než si prsa zvyknou. To se nedá nic dělat a dá se to vydržet. Důrazně doporučuju nepoužívat kloboučky, špatně se od nich odvyká. Chce to vydržet a zkoušet to prostě bez nich.

Po kojení jsem ji dávala odříhnout do polohy na srdíčko a v téhle poloze jsme v porodnici trávily většinu času. 

Pokud vám kojení nejde, poproste sestru, poradí vám. V porodnici na to nejste samy.  Jsou tam odbornice, které Vám mohou pomoci, ale musíte se nebát si o pomoc říct. Setřičky tam jsou pro Vás a vašeho novorozence, i když to občas tak nevypadá ( z vyprávění některých maminek). Na jejich obhajobu, plno věcí berou jako samozřejmost a neví, jak vy se cítíte, nebo jestli máte nějaký problém. Pokud něco potřebujete, řekněte si!

My jsme měly problém jedině s položením do postýlky. To nesnesla, i když tam měla zavinovačku. Jakmile jsem ji tam položila, hned začala bulet. Zkoušela jsem ji dávat na záda, na bok, ale nic. Byl to pro mě trochu stres, protože jsem podepsala v nemocnici papír o bezpečnosti, kde se psalo, že při každém opuštění pokoje musí být dítě v kolíbce se zapnutým monitorem dechu. Takže jsem se většinou z koupelny vracela do řvoucího pokoje.

Vydržela jsem to tak do večera, pak jsem si malou vzala do postele a to se hezky chrupkalo a takhle spokojeně v posteli chrupká doteď a když jsem u ní já, tak spí ještě líp, nejlépe s nosem na bradavce. 😀

Pokojící rituál

Po každém kojení a odříhnutí jsem si ji položila vedle  sebe a lehla si na břicho. Říká se, že Panenka Marie prvorodičkám odpouští zavinování dělohy. Něco na tom asi je. Po prvním porodu jsem nic necítila. Po druhém porodu břicho bolelo jako prase. 

Bála jsem se, že třetí bude horší než porod samotný, což mi říkala porodní asistentka. Ale asi jak jsem na to byla připravená, tak to tak hrozný nebylo. Po každém kojení jsem si lehla na břicho a podpořila tak zavinování dělohy. Asi 2-3x denně jsem si dělohu vymasírovávala přes břicho. S olejíčkem po porodu od Nobilis tilia jsem si masírovala břicho odshora dolů, tam, kde jsem cítila dělohu jsem zastavila a lehce na ni tlačila.

HURÁ na cvičení

Hned od prvního dne jsem začala zkoušet aktivovat pánevní dno vleže na břiše i na zádech, zpevňovat zadek a škrábat břicho, abych si nastimulovala břišní svaly. Od druhého dne jsem pak přidávala maximální výdechy, aby břišní svaly začaly makat. 

Všechno jsem to natočila, abych pro vás měla názorné video, mrknout na něj, můžete zde >>

Jak to šlo, chodila jsem se sprchovat.

Možná jsem blázen, ale v porodnici jsem opravdu natáčela a hodně psala. Jinak bych se tam asi nudila. No, taky jsem si mohla číst, ale tohle mě baví víc.  S Mikym jsem přečetla jednu celou knížku :-).

Konec pohody – Covid

Když jsem byla v porodnici, Omikron řádil v plné síle, takže byly zakázané návštěvy. To byla pohoda. Měla jsem čas na péči o miminko, o sebe a na psaní. Nemusela jsem řešit nic jiného. Pro prvorodičky může být pobyt v porodnici náročný, učí se kojit, starat se o mimino a ještě řešit, kdy kdo přijde. Všem mým těhulkám doporučuju: NESLIBUJTE NÁVŠTĚVY. Když příbuzní uvidí miminko o čtyři dny déle, svět se nezboří.

Třeba se budete v porodnici tak nudit, že budete kohokoli prosit, aby dorazil. Já to tak měla při prvním porodu. Při druhém už jsem si vážila pohody, jen moje spolubydlící byla z rodiny Hujerů. Proto jsem při třetím byla ráda, že jsem byla na pokoji úplně sama.

Ta moje pohoda mi skončila, když jsem si 3. den ve 4 ráno na mobilu přečetla, že jsou doma všichni covid pozitivní. Musela jsem s pravdou ven, což mi bylo teda hodně nepříjemné. Naštěstí jsem neměla nikoho na pokoji a personál, který se u mně vždy zastavil na pár minutek, nosil vždy respirator. Já samozřejmě měla jasné příznaky :-D, ucpaný nos, škrábání na průduškách. Ale udělali mi jen antigen, který vyšel negativní, tak to nikdo už pak neřešil. 

Nabízeli mi, že bych mohla jít dřív domů, ale běžte do covidária. Chtěla jsem jít domů, ne jinam, ale ráda jsem zůstala v porodnici co nejdéle, i když se mě chtěli zbavit. Ne, to si dělám srandu. Ale v pondělí odpoledne mi donesli nedorozuměním papíry k propuštění a nezbyla na mě svačina. 😀 Ale všechno se vyřešilo a já se tam udržela až do konce.

Jak jsme zvládli první měsíc si můžete přečíst v článku První měsíc s miminkem aneb z izolace do reality.

Tipy na závěr

S cvičením začněte hned po zhlédnutí videa zde >>

Pro mě to byla v nemocnici aktivní dovolená. Všem těhulkám bych to tak přála. Takže ženy, hlavně klid a nebojte si říct o radu, nejste na to samy. A poslední rada na závěr, myslete i na sebe.

Vaše Markéta z REHABE