K moři klidně i do Polska, hlavně k MOŘI :-D

Je ráno, den po návratu z dovolené v Polsku. Ležím v naší vytvořené trojposteli na pokračující dovolené v Třeboni, kam jsme včera v noci přejeli z Polska. Vedle mě to funí ze všech stran, ale alespoň mám chvíli sepsat článek o dovče v Polsku.

Nejsem žádná cestovatelka cizinou, ale dovča v Polsku nás tak mile překvapila a řekla bych i ty, o kterým ji vyprávíme, že by byla škoda o ní nenapsat.

Kam teda vyrazíme, pokud vůbec?

Letní dovolenou jsme tentokrát kvůli koronáči neřešili. Ale po naplánování prázdnin jsem zjistila, že nám na naši rodinnou dovču zbývá jen 5 dní. Hrozně jsem už toužila po moři. Jsem vodní živočich, miluju plavání, pláž a sluníčko.

Vysnila jsem si Itálii, už jsem se tam viděla, ale asi týden před našim odjezdem zoranžověla a my nechtěli, aby Maru musela do izolace a my tudíž s ní :). 

Rozhodli jsme se tedy pro Chorvatsko, že tam pojedeme na blind nebo do stanu. Chtěli jsme odjíždět v neděli. Tak asi ve středu jsme se od známé doslechli, že to tam je masakr. Začala jsem číst diskuze, kde lidi popisovali, jak spí v autech a čekají na volný pokoj.

Potom jsme s dětmi úplně netoužili. Obepsali jsme pár lidí, ale nikde volno. Ještě v pátek jsem s naší benáteckou cestovkou  Veneziatour řešila ubytko. Nabídla nám volný pokoj v Torgiru, ale to už bylo 11 hodin cesty a na pět dní zbytečně dlouho. Každopádně za ochotu ji patří velké díky. 

Ještě v pátek jsme věděli prd a já už se pomalu loučila s mořem, pápá. Ale pak si Kamil psal s kolegou, že jsou v Polsku a supr. Tak mi svitla naděje, chtěla jsem prostě k moři a bylo mi jedno kam:). Kámoška, co byla loni v Lebě si to taky pochvalovala, tak proč ne;).

Kamča booknul pokoj v hotelu Inferie a bylo jasno. Jedeme do Polska. Naši si klepali na hlavu, že tam bude zima a v moři se koupit nebudeme, ale jak moc se mýlili.

Zima teda být měla, nebo zima, 21-25 stupňů a i nějaký ten déšť. Proto jsme si řekli, že vezmeme kola. V neděli vypukly přípravy.

Přípravy ve stylu Pata a Mata

Balení kufrů už máme zmáknuté. Ale kola na našem autě jsme vezli poprvé. Do té doby jsme nevyzkoušeli nainstalovat ani kouli a ani držák na kolo. Přidělat kouli je brnkačka, když máte i klíček, ale ten my neměli 😲.

Všechno jsme prohledali, několikrát. Kamča už byl zoufalý. Měl je před očima a bál se, že jsme je při úklidu vyhodili. Jel i do práce prohledat služebák, do toho zjistil, že nemá klíče od práce, tak musel poprosit šéfa, aby tam s ním zajel. Tomu se to ale naštěstí hodilo. Klíče nikde.

Dali jsme výzvu na Fb, jestli by nám někdo nepůjčil kouli. Naštěstí se ozval známý, že má stejnou. Uf, byli jsme zachráněni. 

Taková prťata jsme hledali

Zrovna jsem na rehabce natáčela videa a asi pět minut na to mi Kamča přes FaceTime vítězně volá, že je našel 😀. Na hromádce na schodech, kterou jsem mu připravila k úklidu. Klíče byly a koule asi za 2 minuty přimontovaná. Kamčova zktráta času hledáním 6 hodin!

Přišla akce číslo 2 smontování a přidělání držáku na kola. Smontování jsme zvládli, ale nasazení na tažné zařízení prostě nešlo. Zdálo se, že rameno pod koulí je silnější, než náš držák. Asi desetkrát jsme skoukli video na YouTube, různě nastavovali, sundávali, nandávali. Prostě Pat a Mat hadr. Pak Kamča prostě zabral a bylo. Další UF 😂 a 1,5 hodina ztráty času.

Přimontovat kola pak už celkem šlo;). Jen jsme nestihli úplně všechno co jsme chtěli, ale byli jsme na odjezd připraveni.

V Dabki není depka

Vyrazili jsme brzy zrána kolem páté. Cestou jsme se stavili v Liberci, kde nám v jedné garáži Kamilův kolega nechal Zloté, se kterými se v Polsku stále platí a pokračovali jsme dál směrem k vysněnému moři.

Přejeli jsme hranice a všude už jen placka, nikde žádný kopec. Projížděli jsme městem s ohromnou továrnou, ta Kamču hrozně fascinovala. Když jsme se blížili k cíli, potkávali jsme mraky cyklistů. Je to tu pro ně ráj, podél silnic všude cyklostezky.

Vjeli jsme do našeho městečka Dabki, říkali jsme mu Depky. Čekali jsme vesničku, kde nic nebude, ale uvítalo nás rekreační středisko se stánky, lunaparkem, plné aut, kol a lidí. Prostě u moře:).

Dabki mezi mořem a jezerem

Hotel Interferie leží mezi jezerem Bukowo a Baltským mořem. Hned jsme zaparkovali, protože jsme přijeli před nástupem a zašli si na oběd k jezeru a hned jsme si museli půjčit čtyřkolo s Bleskem 🙂 a projet okolí, abychom věděli, kam budem chodit. 

První vyjížďka s Bleskem

Překvapilo mě, jak velký ten náš hotelový komplex byl. Nový hezký, jen kolem byl starý plot a zeleň kolem nic moc, ještě neporostlé trávníky, ale těžko říct, jestli je to v tom písku vůbec možné. 

Personál milý, jen ještě nepřipravený na zahraniční klientelu, takže jsme se zkusili spíš dorozumět česko- polsky než anglicky:).

Pokoj byl čistý, rozdělený na ložnici s manželskou postelí a vstupní místnost s rozkládacím gaučem. Ne moc velký, ale stačil;), ještě měl balkon i terasu, kde se hezky cvičilo. 

Pláž jsme měli kousek od hotelu, šlo se nákupní třídou a placených toalet, na pláži nebylo vůbec nic, jen mraky lidí na dekách s protivětrnými zábranami a v moři nikdo😂, protože foukal vítr a vlála červená vlajka.

Dlouhá písčitá pláž

Moře bylo nejklidnější po ránu. To jsem si tam vždycky šla zaplavat za doprovodu dětí a zacvičila jsem si svoji ranní sestavičku. Odpoledne se tam pak dalo řádit ve vlnách, když byly některé dny menší.

Mořské řádění

A večer byla pláž zase plná lidí, kteří se přišli podívat na západ slunce. Cestou si nakoupili večeři a snědli ji při červeném světle zapadajícího slunce. Prostě romantika:)

Dlabanec při západu slunce

Výletování nás baví

Jak jsem již psala, brali jsme kola a chtěli jsme je využít. Náš první výlet byl do městečka Darlowko. Cyklostezka vedla podél silnice až na místo. Přímo ve městě jsme kolo vedli. Přešli jsme přes výsuvný most a kola nechali u majáku. Na ten jsem se moc těšila. Představovala jsem si typický maják, jako v pohádce Selki, která se nám moc líbí. Znáte ji? Tady máte odkaz;)

Ale byla jsem trochu zklamaná, byl to nízký cihlový maják mezi moderními budovami, skoro zapadlý a u něj atrakce.

Molo v Darlowku

Ale molo které k němu vedlo se mi moc líbilo. Bylo obklopeno betonovými pětitunovými zábranami, jedna se při nějaké bouři vyplavila na molo a byla tam ponechána jako vzpomínka, jak silné moře může být.

Betonová zábrana vyplavená mořem

Od mola vedla dřevěná promenáda podél pobřeží až na pláž s protivlnovými valy. Díky tomu se v ní dalo klidně koupat a byla tak plná dětí, ale také řas:).

Druhý den jsme vyrazili do stejného města na plavbu ,,historickou’’  lodí Unicus. Tentokrát autem, které jsme nechali na jednom z placených parkovišť. 

Jednorožec

Plavba lodí byl skvělý zážitek. Ten den byly velké vlny a občas houpání lodi velmi napínavé, třeba když vlna mé drahoušky nečekaně ošplouchla a nebo když jsem se v těch největších vlnách vydala prozkoumat záď. Krom toho že mi pěkně vlála sukně 😂 jsem měla co dělat, abych se udržela, natož abych sešla zpátky na naše místa uprostřed lodi. Prostě boží akce, i když děti úplně nadšené nebyly.;)

Plavba lodí

Odpoledne jsme se vypravili do aquaparku ve městě Koszalin. Vypadal suprově a fakt jsme se těšili, ale nadšení nás přešlo hned u vstupu. Fronta tak na dvě hodiny 😧. S Kamčou fronty nesnášíme a čekat někde tak dlouho by byla naše smrt. Naštěstí se mi Maru povedlo zpracovat a radši jsme si jeli užít radovánky do bazénu u nás v hotelu a pak vyzkoušet atrakce v lunaparku.

Poslední výlet, který jsme plánovali, byl lesem na druhou stranu než Darlowo. Stihli jsme ale jen omrknout kus té dlouhatánské pláže a pak jsme se museli vrátit, protože jsme s Maru měli kolizi a obě naše kola to odnesla. Ale za to jsme si užili moře a bazén.

Jídlo, to my rádi

Hlady tu neumřete;). Ceny jsou podobné jako u nás. Stejně tak výběr. Restaurace nabízí denní meníčka včetně polévek. Prakticky všude se prodávají ryby, nejčastěji smažené nebo opečené v alobalu (ale ty nemaji kůrčičku a ani moc chuť). Frčí tu vafle a zapiekanki, což je zapečená polovina bagety s různou náplní, na to jsem zatím nikde jinde nenarazila;). Určitě doporučuju vyzkoušet rybí polévku;).

Gofry se vším možným

Jediný problém jsme měli s výběrem jídla. Vše tu píšou v polštině, nikde žádná angličtina nebo jiný jazyk. V jediné restauraci v Darlowě nám dali jídlení lístek v angličtině.

Lidí bylo všude dost, tak asi úplně cizince nepotřebují a jsou tu zaměření na místní klientelu. Ale všichni se k nám chovali hezky.

Abychom domů a rodičům něco dovezli, došli jsme ráno před odjezdem nakoupit uzené ryby. Čekali jsme, že tu necháme plno peněz a ne. Kilo stálo kolem 240 Kč a nabídka byla veliká. Vše nám paní prodavačka zavakuovala, takže ideální dárky domů ;).

Spolu sami pro sebe ❤️

Největší zážitek ale stejně mám z toho, že jsme byli jen sami. Vzájemně jsme se užili. Z Marušky je zase veselá holčička, která se nebojí jezdit autem kvůli nevolnosti a Miky to je prostě pořád náš božánek, který hlásí jednu hlášku za druhou. 

Prostě vyjet na dovču jen spolu je hrozně obohacující a je to jiné, než když jste spolu doma v běžném režimu časového presu a povinností. Ani se takhle vzájemně neužijeme, když jedeme s přáteli. Prostě vyrazit jen spolu je parádní 😉

Takhle jsme se měli a moře v Polsku můžeme jen doporučit 😉

Užijte všechny dovolené, na které se chystáte.

Vaše Markéta z REHABE

Věřím, že se tělo dokáže uzdravit samo, pokud mu nasloucháme. Svým klientům jsem průvodkyní na cestě za poznáním vlastního těla, ale rozhodnutí, zda po ní chtějí jít, nechám na nich. Můj příběh najdete zde>> Vyzkoušejte si mé rady na vlastní kůži, pořiďte si ebook Zbavte se bolesti zad aneb vraťte se k tomu, co vás baví, v 5 krocích>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Ulevte si od bolesti zad. Čtěte eBook zdarma

    Trpíte akutní bolestí zad a termín na rehabilitaci je v nedohlednu? Vyzkoušejte tipy v eBooku Jak si ulevit od bolesti zad, než získáte termín na rehabilitaci.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Sejdeme se na Facebooku