Zimní dovolená na horách se zbytkem sněhu..i tak jsme si ji užili

Už roky jezdíme s přáteli (5-6 rodin) na hory. Letos tomu nebylo jinak, i když jsme kvůli mě a Anežce jeli až v pozdním termínu, protože jsme nevěděli, jak to budeme zvládat.

Ubytování jsme si domluvili od neděle do neděle. Ještě v neděli měla jít Maruška na oslavu, tudíž jsme odjezd odložili na odpolední hodiny. Bohužel jsem to popletla a Maru o oslavu přišla, protože se konala v sobotu.

To nám to pěkně začalo.

Cestu jsme i s mimčem zvládli parádně. Přijeli jsme pozdě večer, když už ostatní děti spaly. Ale jedině dobře, protože jedna rodina lehla se střevní chřipkou. Naštěstí jsme se s nimi po příjezdu neviděli.

Bydleli jsme v chatě Javorka v Perninku. Veliká chata, pět rodin se sem v pohodě vešlo. Jen koupelna nebyla v každém pokoji. Má tři patra bez výtahu my bydleli až ve třetím, pěkně jsme se naběhali a já navíc s miminem, ale rozhodně nám to neuškodilo.

Poslední lyžování

Miky chodil do lyžařské školy Marian v skiareálu Velflink, který jsme měli prakticky hned za chatou. Prodělal si laryngitidu, takže byl jednou před a dvakrát po.

Maruška chodila s manželem na sjezdovku, ta byla prťavá ale akorát pro děti, nicméně jim to nestačilo a vyrazili do nedalekých Abertam do Skiarealu Plešivec.

Dřív, než nám děti dorostly do lyží, běžkovali jsme. Ty tratě tady musely být skvělé. Některé ještě byly sjízdné. Ale už se to moc nedalo, tak šli kluci radši běhat,

Zábava pro nelyžaře aneb nelenošte na chatě

Tím, že jsme nelyžovali celé dny, měli jsme čas poznávat město. Zastavila jsem se v místním infocentru, nabrala mapy a koupila poklad.

V chatě jsem vyhlásila výzvu Perninský masakr. V Perninku se totiž nachází dřevěné sochy z řezbářské soutěže Perninský masakr. V infocentru jsme dostali mapu s jejich rozmístěním. A my se domluvili, že je zkusíme všechny obejít. Která rodina jich obejde nejvíc vyhraje nějakou cenu.

Většina z nás se toho celkem chytla, bohužel se nám na chatě rozmnožily hned dva bacily. Nebyla rodina, která by nepodlehla. Nakonec jsme výzvu dokončily jen dvě rodiny. Byla jsem na nás hrdá, protože dostat se k některým sochám bylo opravdu velmi náročné. Brodili jsme se sněhem i vodou.

Naučili jsme děti číst v mapě, abychom se mohli vydat na cestu za pokladem. Provázel nás duch místní krásky Marzebilly, který nás dovedl za pokladem, jež schoval Černý rytíř na nádraží. Tato železniční stanice je druhá nejvýše položená v České republice. Kousek od ní je krásný viadukt.

Další zábavu si užil jen manžel s dcerou. Navštívili aquapark Agricola v Jáchymově. Je to dobrý tip na výlet, Maru byla nadšená, ale víc o tom nevím:)

Ochutnávky pramenů

Jedno dopoledne jsme vyrazili na procházku. Zajeli jsme do Abertam a nechali auto u Skiareálu Plešivec. Vyrazili jsme směrem Švýcarská bouda a z ní sněhem Krušnohorskými pověstmi znázorněnými opět vyřezávanýmj dřevěnými sochami nahoru na Plešivec. Kde jsme si dali výborný oběd v hotelu Orion.

Odpoledne jsme vyrazili směr Karlovy Vary. Když jsme byli v Krušných horách naposledy, měli jsme s sebou psa a vstup do lázeňské části byl pro ně zakázán.

Tentokrát jsme byli bez psa a cedule se zákazem pejsků byly jen na kolonádách. Kolonády a prameny jsme prošli všechny a všechny ochutnali. Samozřejmě jsme si na to museli koupit správný hrneček. Ochutnáváni nás moc bavilo ale moc nechutnalo. 😀

Chuť nám spravily tepké lázeňské oplatky. Došli jsme se podívat až na hotel PUPP. Cestou jsme potkali zvonkohru. Děti se tam vyřádily, tančily a hrály.

Na závěr jsme se prošli v parčíku u Hadího pramene a okoukli, jak se renovuje hotel Thermal.

Nechtěli jsme domů, chceme sem i příští rok

Tyhle hory nám letos nepřály. Radovali jsme se, jak jsme všichni zvládli dojet, ale nemoci nás tu kosily celé rodiny jednu po druhé.

Ale i tak jsme si je užili, sice ne tolik bězkováním jako normálně ale prostě jinak.

Krušné hory jsou krásné a i tohle místo. Rádi bychom sem jeli znovu příští rok a využili vše, co nabízí, když je sníh;)

Tímto jsme za sebou nechali zimu a vítáme jaro. 😉

Mějte krásný den,

Vaše Markéta z REHABE

.